Tepelné ztráty obvodovým zdivem objektu patří mezi největší a představují cca 25 - 35 % ze spotřeby tepla na vytápění objektu. Zvláště vysoké jsou u výstavby z klasických pálených cihel při tloušťce do 450 mm a ve starší panelové výstavbě z počátku 60. let.
Kritériem tepelně izolačních vlastností obvodového pláště je jeho tepelný odpor (R), jenž je dán součtem dílčích tepelných odporů jednotlivých vrstev materiálů a přestupu tepla z místnosti do zdiva a přestupu tepla ze zdiva do vnějšího okolí.
R = Ri + R1 + ... Rn + Re
R ... výsledný tepelný odpor (m2 . K . W-1)
Ri ... tepelný odpor při přestupu tepla z místnosti do povrchové vrstvy stěny
R1 až Rn ... dílčí tepelné odpory jednotlivých vrstev konstrukce
R>e ... tepelný odpor při přestupu tepla z povrchové vrstvy zdiva do venkovní atmosféry
Tepelný odpor zdiva je přímo úměrný tloušťce jednotlivých vrstev a nepřímo hodnotě tepelné vodivosti daného materiálu:
Rn = Sn / λn
Rn ... tepelný odpor n-té vrstvy materiálu (m2 . K . W-1)
Sn ... tloušťka n-té vrstvy materiálu (m)
λn ... tepelná vodivost n-té vrstvy materiálu (W . m-1 . K-1)
Tepelná vodivost materiálu tedy rozhodujícím způsobem ovlivňuje tepelně izolační schopnost celé konstrukce. V následujícím přehledu najdete orientační přehled tepelné vodivosti vybraných materiálů (u každého u nich existuje celá řada variant):
| typ materiálu | tepelná vodivost materiálu (w . m-1 . K-1) | tloušťka materiálu se stejným tepelným odporem (mm) |
| železobeton | 1,4 | 350 |
| plná cihla | 0,8 | 200 |
| děrovaná cihla | 0,35 | 88 |
| dřevo | 0,15 | 38 |
| izolační vláknité materiály | 0,04 | 10 |
Prakticky má tedy deska z izolačního materiálu o tloušťce 10 mm stejnou tepelně izolační schopnost jako plná cihla o tloušťce 200 mm, nebo železobetonová deska tloušťky 350 mm.
Uvedený výčet je značně zjednodušující. Ve skutečnosti je vždy celá škála jednotlivých i podobných materiálů s poněkud odlišnou tepelnou vodivostí strukturovou a objemovou hmotou. Do tepelně izolačních materiálů v kategorii s tepelnou vodivostí kolem 0,04 W . m-1 . K-1 patří pěnoplastické materiály (např. polystyren), a zejména vláknité materiály, vyráběné různou technologií z odlišných surovin. Mezi materiály s nejnižší tepelnou vodivostí patří materiály značky ROTAFLEX Super®. Jsou vyráběny z velmi tenkých skleněných vláken (5 mikronů) upravených do konečné podoby pasů a desek s vlastnostmi, které vyžadují jednotlivé aplikace. Jejich tepelná vodivost se pohybuje podle druhu aplikace v rozpětí 0,031 - 0,039 W . m-1 . K-1, tj. na úrovni nejkvalitnějších pěnoplastických materiálů. Vláknité materiály vyráběné odlišnými technologiemi mají vedle hrubší mikronáže a nejrůznějších objemových hmotností obvykle i vyšší tepelnou vodivost, nejčastěji 0,04 - 0,08 W . m-1 . K-1.
V současné době požaduje platná ČSN pro svislé obvodové zdivo u nových staveb tyto hodnoty výsledných tepelných odporů R (m2 . K . W-1):
Tyto hodnoty nelze docílit zvyšování tloušťky klasického cihlového zdiva. Je proto účelné kombinovat nosné zdivo s lehkou tepelnou izolací. Její tloušťku lze odvodit vždy pro konkrétní případ výpočtem z tepelného odporu nosného zdiva a místních podmínek (dle tepelných zón ČR).
Tloušťka tepelné izolace typu ROTAFLEX Super® se bude pohybovat mezi 40 - 120 mm. Vláknité tepelné izolace nemohou tvořit povrchovou vrstvu konstrukce, musí být vždy chráněny. Rozlišujeme tepelnou izolaci na vnější straně stěny, mezi zdivem (sendvičové provedení) a vnitřní straně obytného prostoru.
Optimální variantou je aplikace větraných fasád. Některé příklady provedení jsou schematicky naznačeny na obr. 4. Vnější povrch je proti povětrnosti chráněn kovovými, keramickými, nebo lehkými plastovými materiály a mezi ním a tepelnou izolací je větraná vrstva. Příkladem provedení je uložení fasádních desek mezi vodorovně uchycené latě. Na ty jsou přichyceny svislé latě, které zajišťují tloušťku větrané vrstvy, ale zejména slouží k uchycení plastových materiálů chránících celou konstrukci před vnějšími vlivy. Vlastnosti fasádních desek pro dvouplášťové větrané fasády z materiálu ROTAFLEX Super® typu FDL 01, FD 01 a FD 02 jsou na obr. 5 a 6.




| Vlastnosti | Označení | Jednotka | Hodnota | Norma | |
| Deklarovaná hodnota tepelné vodivosti | λD | W/mK | 0,040 | ČSN EN 13 162 | |
| Třída reakce na oheň | - | - | A2 | ČSN EN 13 501-1 | |
| Činitel zvukové pohltivosti | mm | - | 40 | 100 | ČSN ISO 10 534-1 |
![]() |
0,52 | 0,85 | |||
| Vlastnosti | Označení | Jednotka | Hodnota | Norma | |
| Deklarovaná hodnota tepelné vodivosti | λD | W/mK | 0,038 | ČSN EN 13 162 | |
| Součinitel difuze vodní páry | δ | (s) | 0,0321 x 10-9 | ČSN 72 7030 | |
| Třída reakce na oheň | - | - | A2 | ČSN EN 13 501-1 | |
![]() |
![]() |
Větrané fasády jsou vhodnější než nevětrané, kdy se ochranná povrchová vrstva (např. armovací omítka) nanáší na některé tepelně izolační materiály (např. polystyren). Větrané fasády zaručují velkou životnost, odolnost vůči atmosféře, možnost instalace na jakémkoli podkladovém zdivu, větrání vnějšího pláště budovy atd.
Provětrávané fasády
Mezi tepelnou izolací a obkladem je provětrávací mezera, která zajišťuje odvádění případné vlhkosti z izolace.
Na fasádu namontujete dřevěný rošt - nejprve vodorovné latě. Vzdálenost jednotlivých dřevěných latí roštu o cca 1 cm menší, než šířka izolačních desek. Tloušťka latí odpovídá tloušťce izolace (doporučujeme 6 - 10 cm izolace).

Mezi latě postupně vkládejte izolační desky.

Na vodorovné latě namontujte svislé kontralatě, které zajišťují provětrávání fasády.

Na svislé latě připevněte zvolený obkladový materiál.

Poznámka:
Pro izolaci příček je lepší používat pasy než desky, protože nedochází ke vzniku tolika spár. Spáry mají zhoršený vliv na akustiku a požární odolnost příčky. Tuto práci doporučujeme svěřit odborné firmě.
Při realizaci nových staveb, zejména z cihlového zdiva, přichází v úvahu řešení tepelné izolace vláknitými deskami vkládanými mezi dvě vrstvy zdiva (provázané rámováním), jak je schematicky znázorněno na obr. 7. Jelikož tepelný odpor celé konstrukce zdiva musí splňovat podmínky normy pro tepelný odpor, nebude tloušťka desek výrazně jiná než u větrané fasády. Konstrukce se osazují izolačními deskami KD 01 a KD 02 (viz obr. 8). Tloušťka mezivrstvy se stanoví výpočtem.
KD 01, KD 02
| Vlastnosti | Označení | Jednotka | Hodnota | Norma | |
| Deklarovaná hodnota tepelné vodivosti | λD | W/mK | 0,038 | ČSN EN 13 162 | |
| Součinitel difuze vodní páry | ![]() |
(s) | 0,0393 x 10-9 | ČSN 72 7030 | |
| Třída reakce na oheň | - | - | A2 | ČSN EN 13 501-1 | |
![]() |
Méně obvyklá, levnější a často méně efektivní je vnitřní tepelná izolace ze strany obytné místnosti (obr. 9). Instalace desek se opět provádí mezi vodicí lišty a tato konstrukce musí být překryta parotěsnou fólií, přes kterou je ještě osazena např. sádrokartonová deska. Mezi negativními aspekty patří zmenšení obytného prostoru, snížená tepelná stabilita a riziko, že při chybném provedení parozábrany bude na zdivu kondenzovat voda. Tyto práce by měla provádět jen odborná firma se zkušenostmi.
![]() |
1. vnější omítka 2. zdivo 3. distanční podložka 4. hmoždinka 5. vnitřní omítka 6. dřevěný hranol (popř. kovový profil) 7. izolační deska 8. parozábrana 9. sádrokartonová deska |